Po skončení války v roce 1945 žilo ve Šternberku zhruba 90% německy mluvících občanů, z nichž většina byla v průběhu následujících dvou let odsunuta do Německa. Během odsunu bylo ve městě neuváženě zlikvidováno několik menších průmyslových podniků, a když do prázdných domů začalo přicházet obyvatelstvo české i slovenské národnosti, začal se projevovat nedostatek pracovních míst. Představitelé města, kterým bylo jasné, že za tohoto stavu nelze město náležitě dosídlit, se chopili příležitosti, když se dozvěděli o záměru přemístit závod Messap v Meziměstí u Broumova z okraje republiky do vnitrozemí. Podařilo se jim dne 31. 5. 1946 získat oficiální rozhodnutí o přemístění závodu Messap do Šternberka. Takto vznikl národní podnik Chronotechna Šternberk, který se následně stal předním evropským výrobcem budíků a hodin.
Chronotechna Šternberk byla založena v květnu 1946 s cílem umístit zde výrobu budíků B 60 ze závodu Messap, který sídlil v Meziměstí u Broumova. Pro novou výrobu byla dána k dispozici stará šternberská tabáková továrna. Na jaře roku 1947 byla zahájena stavební rekonstrukce, při které byly adaptovány výrobní prostory a vybudováno sociální zázemí pro nové zaměstnance. Stěhování závodu Messap na Moravu probíhalo postupně. Nejprve byly přestěhovány montážní linky, na kterých ihned začala montáž budíků s novou značkou CHRONOTECHNA. Pak následovaly mechanické dílny, nástrojárna a lisovna. Na jaře roku 1948 automatárna, čímž bylo stěhování završeno. Hned na podzim 1947 zahájilo svoji činnost vývojové oddělení s cílem vyvinout nový budík větších rozměrů, který dostal typové označení B 90. Jeho sériová výroba byla zahájena na jaře 1949 a v různých variantách (se sekundovou ručkou, s tichých chodem, jako metronom, šachové hodiny apod.) se stal nosným výrobkem šternberské Chronotechny na dlouhou řadu let.
V roce 1949 vyvinuli šternberští konstruktéři ze strojku budíku B90 krátkodobé časoměry tzv. minutky.Typ M10 pro měření desetiminutového intervalu a typ M60 pro šedesátiminutový interval. Pouzdra minutek byla vyrobena z bakelitu. Druhá generace minutek z roku 1959 používala upravené strojky B60 a existovala opět ve dvou variantách, a sice M15 a M60. Jejich zapouzdření bylo vyrobeno z karbamidu.
Na požadavek spotřebitelů byla v polovině 50. let minulého století zpracována varianta strojku B60 do podoby cestovního budíku, kterému se lidově říkalo "Harmonička" podle skládacího koženého pouzdra v kterém byl uložen. V roce 1959 se dostal do výroby nejmenší budík, který se v Chronotechně Šternberk kdy vyráběl. Nesl označení B50, měl 5 kamenů a dva pérovníky. Tento budík podobně jako ostatní výrobky ze Šternberku již užíval nové logo PRIM, které nahradilo v té době používané logo Chronotechny -stylizované písmeno „CH“.
Posledním z řady budíkových strojků vyráběných ve Šternberku je B70 resp. B71. Výroba strojku B70 byla zahájena v roce 1963 a probíhala souběžně s výrobou B90 až do roku 1980, kdy byly oba strojky nahrazeny modernějším strojkem B71, který se současně stal i součástkovou základnou pro třetí generaci minutek a miniaturní kyvadlové mechanické hodiny určené pro děti.
Kromě budíků se v Chronotechně Šternberk od padesátých let minulého století vyráběly i osmidenní nástěnné a stolní hodiny. Pouzdra hodin byla ze dřeva, skla a nových umělých hmot. Kromě klasických kuchyňských hodin se na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století ve výrobním sortimentu objevily budíky a hodiny, které svým designem reagovaly na styl spojovaný se světovou výstavou "Brusel EXPO 1957". Po více než padesáti létech od vzniku těchto modelů je možné konstatovat, že se jednalo o velmi zdařilé výtvarné řešení, které je možné označit za učebnicový příklad tzv. bruselského stylu v užitném umění.
Rok 1970 znamená pro Chronotechnu Šternberk přechod k elektrifikaci hodinářských výrobků. Byla zahájena výroba hodin a budíků PRIM-ELECTRIC, které používaly hodinový strojek s patentově chráněným elektrickým dotahováním hnací pružiny. Dotahování se provádělo každé čtyři minuty pomocí elektromotorku napájeného 1,5 V baterií.
V roce 1975 byl zahájen vývoj vlastního quartzového strojku pro budíky. Do výroby se dostal roku 1979, kdy nahrazuje do té doby používaný dovozový quartzový strojek od německé firmy Staiger. Pro svůj netradiční design dostává nový budík název "Quartz-Válec". Druhá generace quartzových budíků vlastní konstrukce z počátku 80. let minulého století je již podstatně menších rozměrů a nese označení "EHSQ-MINI".
V 80. létech minulého století byla Chronotechna Šternberk prosperujícím exportním podnikem. Vyráběla ročně více jak jeden a půl milion kusů mechanických budíků B71 ve více jak sto modelech, statisíce dětských kyvadlových hodin, desítky tisíc kusů mechanických minutek, quartzových budíků, autohodin do vozů Škoda Favorit a řadu dalších výrobků přesného strojírenství. Naprostá většina hodinářské produkce se exportovala do celého světa.
Společenské a hospodářské změny po roce 1989 silně ovlivnily i Chronotechnu Šternberk. V roce 1992 byl založen společný podnik s německou firmou „EUROPA Uhrenfabrik GmbH“. Nová společnost nese název „Eutech a.s.“ a kromě výroby vlastních budíků začíná v následujících létech montovat budíky a hodiny i pro celou řadu německých firem. Roku 1995 začal postupný úpadek hodinářské branže v Německu, který předznamenal útlum výroby v celé Evropě a bohužel měl za následek nejen velké pohledávky Eutechu a.s. v Německu, ale také ukončení hodinářské výroby. V říjnu 2000 je zastavena výroba mechanických budíků v dceřinné společnosti Chronotechna s.r.o. a v roce 2001 je v této společnosti vyhlášen konkurz.
Za dobu své existence Chronotechna Šternberk vyrobila více jak 60 milionů budíku a hodin.
Autor: Libor Hovorka
Prameny:
1. DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO HODINÁŘSKÉHO PRŮMYSLU I A II, Zdeněk Martínek, vydalo Technické muzeum v Brně ve spolupráci s ELTON hodinářská,a.s., Brno 2009. ISBN 978-80-86412-63-1
2. Archiv autora
Fotky: Archiv autora, Libor Hovorka
Komentáře
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.