Baselworld 2016

Na hodinářský veletrh do Basileje jsem poprvé vyrazil v roce 1993. Byl to pro mne tehdy šok. Do té doby jsem si neuměl představit, že je možné na jednom místě prezentovat tak obrovské množství hodinek a šperků. Vždyť jen katalog blížící se svojí velikostí Codexu gigas vážil několik kilo, a kdo si ho neuváženě koupil ráno při vstupu na výstaviště v odpoledních hodinách hořce litoval, že s tím nepočkal na závěr své návštěvy.  Přestože se za více jak dvacet let řada věcí v Basileji změnila, ale i nadále tento veletrh drží ve světě hodinek primát a zde je několik postřehů z letošního ročníku výstav BASELWORLD 2016.

Během posledních dvaceti let proběhla na světovém hodinářském veletrhu v Basileji řada výrazných změn. Část prestižních značek si založila vlastní veletrh v Ženevě. Došlo k různým reorganizacím v uspořádáních výstavních prostor, což vyvrcholilo vybudováním zcela nového centrálního pavilonu v roce 2013. Vystavovatelé z Číny už nejsou segregováni v samostatném pavilónu pokud možno co nejdál od výstaviště, ale tvoří integrální součást veletrhu. Nesmím zapomenout ani na několikanásobné zvýšení nákladů a to jak pro vystavovatele, tak i pro návštěvníky. Přes to všechno BASELWORLD byl a zůstává největším světovým veletrhem hodinek, což v plné míře potvrdil i letošní ročník. Co mne na letošním ročníku zaujalo nejvíce? Vzhledem k tomu, že bylo k vidění několik desítek tisíc kusů hodinek, je výběr zákonitě subjektivní. Kdokoliv další by si pravděpodobně vybral něco jiného, ale mne utkvěly v paměti především tyto zajímavosti.

Hodinkové strojky

Vzhledem k blížícímu se ukončení dodávek hodinkových strojků ETA na trh pokračuje boom výrobců mechanických strojků a to jak v základním provedení, tak s komplikacemi.  Letos k nim přibyla i švýcarská firma Ronda S.A. se strojkem kal. R150 (1) , která se tak vrátila po takřka 30. letech k výrobě mechaniky. Od 60. do 80. let minulého století tato švýcarská firma sídlící v městečku Lausen vyráběla strojky pro nižší cenový segment hodinek.  Kromě nejlevnějších s kolíčkovým krokem, které nebyly příliš kvalitní až po strojky se švýcarským krokem opatřené automatickým nátahem pomocí mikrorotoru. Aktuální novinka – kalibr R150 má centrální rotor uložený v kuličkovém ložisku, frekvenci 28800 kyvů za hodinu, rychlokorekci data, zastavení sek. ručky při řízení času a vestavné rozměry takřka totožné se strojkem Eta 2824-2. To vše dává dobré předpoklady pro to, aby se velmi rychle rozšířil mezi výrobce hodinek po celém světě. Kromě firmy Ronda nabízejí cenově dostupné mechanické strojky opatřené nápisem SWISS MADE společnosti Soprod a Sellita. Mimo to na trhu funguje celá řada výrobců strojků z tzv. high-end cenového segmentu, jako jsou Eterna (2), Technotime,  Vaucher a podobní.  Ti výrobci hodinek, kteří se spokojí s mechanickými strojky z Dálného Východu mají možnost využít nabídky japonských společnosti  Miyota z koncernu Citizen resp. TMI z koncernu Seiko. Z Číny pak na světovém hodinářském trhu se strojky působí celá řada výrobců včetně největšího z nich – společnosti Seagull z města Tianjin. Všichni výrobci z Dálného Východu kromě strojků v základním provedení nabízejí rovněž indikaci rezervy chodu nebo chronografy.

Trendy:

Přetrvává obliba hodinek větších rozměrů. Pouzdra hodinek o velikosti nad 42 mm jsou v dnešní době standardem.  Dle mého názoru je to dáno tím, že kvalitní mechanické hodinky jsou v dnešní době vnímány jako luxusní mužský šperk, který musí být dostatečně vidět, neboť prozrazuje okolí sociální postavení jejich majitele. U tradičních výrobců značkových hodinek pokračuje  retro vlna, která využívá designů modelů z  60. let minulého století. Naopak pomalu doznívá obliba designu hodinek ze 70. let. Trendy hodinky jako například Calvin Klein kladou i nadále důraz na kvalitní design a snaží se nabízet ucelené sety složené z hodinek a doplňků ve stejném designu.  Kategorie tzv. chytrých hodinek zatím dle mého názoru daleka nenaplňuje očekávání. Kromě firem, které se prioritně pohybují v oblasti mobilních telefonů, jako jsou Apple, Samsung se chytré hodinky zatím u klasických hodinářských firem objevují zatím výjimečně. Na výstavě jsem je zaznamenal pouze na stáncích firem TAG Heuer (Connected) (3) , Fossil (Q Wander), Michael Kors (Access), Casio ( WSD-F10 Outdoor Smartwatch), Tissot (Smart Touch) a Nixon (The Mission) (4) . Informací k těmto hodinkám je však pomálu. Zpravidla se o nich dozvíte pouze to, že na trh mají přijít na konci roku 2016 a podrobnosti, že budou uvolněny až v okamžiku zahájení prodeje.

Technika:

Frekvenci setrvačky s neuvěřitelnými 72000 kyvy za hodinu ( 10 Hz) nabízí pouze pár firem. Mezi nimi i společnost Brequet se svým modelem 5171 (5) . Aby toho bylo možné dosáhnout, bylo nutné nahradit klasické uložení čepů do rubínových ložisek plovoucím uložením v magnetickém poli (6) .

Je možné začít sledovat i určitý vývoj v materiálech. Kromě stále se rozšiřujícího použití křemíku na díly krokového ústrojí je nepřehlédnutelná tendence využívat safírové sklo nejen na můstky strojků (7) , ale i na samotná pouzdra hodinek (8) .Je pravda, že zatím se to týká jen nejdražší kategorie hodinek, ale možná se časem tento trend rozšíří i na dostupnější modely.

Co mne zaujalo:

Ze všech vystavovatelů mne nejvíce zaujala švýcarská společnost Vaucher Manufacture Fleurier (VMF). To, že jsem o její existenci do loňského roku nic netušil není až tak překvapivé, neboť vyráběla technicky složité strojky pro prestižní švýcarské výrobce hodinek, kteří se tím samozřejmě nechlubili.  VMF nabízí skutečné technické lahůdky. Od strojků v základním provedení až po věčné kalendáře. Celkem 27 druhů strojků (9) . Kromě toho nabízí VMF výrobu privátních hodinek v provedení 100% Swiss Made, přičemž minimální množství hodinek je celkem rozumných 25 kusů. Navíc ve fázi testování mají zcela revoluční strojek, který se obejde bez klasického krokového ústrojí (10) . Jeho funkci nahrazuje mechanismus zhotovený z křemíku, který plní stejnou funkci jako klasický hodinový krok, ale potřebuje k tomu méně energie a je schopen dosáhnout podstatně vyšší přesnosti chodu .

Druhá věc která mne zaujala je dosti kuriózní. Výrobci mechanických hodinek se snaží vymyslet jak to udělat, aby se sekundová ručka pohybovala v sekundovém intervalu, což je vlastnost které se říká „seconde morte“ (Lang & Heyne calibre V, Jaquet Droz Grande Seconde Morte, apod.). Naopak výrobci elektronických hodinek se snaží, aby sekundová ručka měla pokud možno plynulý pohyb ( Seiko Spring Drive, Piaget Emperador, Bulova Precisionist). Obojí je pro daný systém nepřirozený pohyb a tím pádem se jedná o ceněnou komplikaci, která zvyšuje prodejní cenu hodinek.

Turbilon je v současné standardní záležitost, kterou nabízí celá řada výrobců a to nejen ze Švýcarska, ale i například z Číny. Pokud chcete s touto komplikací zaujmout musíte to někam posunout. Takže na výstavě byly k vidění centrální turbilony (11) , plovoucí turbilony, dvojité turbilony, dvojité turbilony v karuselu zdvojené dvouosé turbilony, trojité turbilony v karuselu (12) , s jednou osou otáčení, se dvěma osami otáčení, s třemi osami otáčení a je možné očekávat, že v příštím roce to budou alespoň čtyři dvouosé turbilony  doplněné o vodotrysk. Prostě „nic není nemožné“.

Kromě hodinek v obvyklém provedení byly na výstavě vidět i modely, které byly nějakým způsobem diplomaticky řečeno „zvláštní“. Mezi nimi, alespoň pro mne vynikal model Freesdial (13) od malé švýcarské firmy Nord Zeitmaschine. Měl jsem to štěstí, že mi způsob jakým odečíst čas prozradil sám tvůrce těchto hodinek, pan Daniel Nebel. Kupodivu po jeho krátkém výkladu mi bylo vše jasné a navíc jsem se dozvěděl, že hodinky obsahují 14 kuličkových ložisek a “ukazovátko”, které slouží k zobrazení minut je složeno z úctyhodných 27 dílů. Zajímavé na těchto hodinkách je i to, že celý šílený mechanismus zobrazující hodiny, minuty, druhé časové pásmo, den/noc a datum je postaven na standardním strojku ETA 2824-2.

Všechny výše zmíněné modely hodinek spadají do tzv. Haute Horlogerie, kde se ceny pohybují v desetitisích až statisících švýcarských franků. Pokud bych se měl zmínit o hodinkách, které mne na výstavě zaujaly a přitom jsou dostupné pro běžného smrtelníka, tak mezi ně rozhodně patří nejtenčí solární hodinky současnosti – Citizen Eco Drive One (14), které jsou vysoké pouhých 2,98mm.  Zajímavý byl i chronograf Bulova CRV (15) , který má zaoblené nejen pouzdro, ale i elektronický strojek.  Dále by to byly hodinky pro potápěče Tudor Heritage Black Bay (16) a Oris Carl Brashear (17) Obojí v pouzdrech vyrobených z bronzu. A nesmím zapomenout na chronograf Heuer Monza cal.17 v PVD úpravě ze speciální edice k 40. výročí uvedení modelové řady Heuer Monza na trh (18) . Pro mě osobně jedny z nejkrásnějších hodinek na letošní výstavě.

Závěrem ještě pár slov k hodinám a budíkům.  Tyto časoměrné výrobky, které patřily ke standardní výbavě všech domácnostní takřka zmizely ze světa. Jejich funkci buď převzala elektronická zařízení jako jsou mikrovlnné trouby, přehrávače DVD, přijímače satelitního TV signálu a pod. No a funkci budíků v drtivé většině převzaly mobilní telefony.  Přežívají v podstatě jen výrobci z Číny, kteří zásobují svět levnými elektronickými hodinami a budíky a dále několik posledních mohykánů z Německa plus pár nezávislých hodinářů, kteří vyrábějí mistrovské kusy.  Z německých výrobců se letos zúčastnili Erwin Sattler, Matthias Naeschke, firmy Kieninger a Hermle. Z vystavených hodin mne nejvíce zaujaly podlahové hodiny NL 500 (19)  od Matthiase Naeschkeho s rezervou chodu v délce neuvěřitelných čtyř let. 

Autor: Libor Hovorka

Obrázky: archiv autora